top of page

TICHO A ZUŘIVOST

Zapomenutý ostrov uprostřed kanadského jezera, kde děsivý vítr rozfoukává podezření a strach. Právě tam našel útočiště všemi zbožňovaný klavírista Max King po tragické události, která ho odsoudila k věčnému tichu – jakýkoliv tón je pro něj zničující. Na ostrov se po letech vrací i Maxův syn Luke, který zdědil hudebního génia po svém otci. Lukův příchod na scénu rezonuje nejen hudebním světem. A zuřivost brzy pohltí ticho před bouří…

S ELEGANCÍ JEŽKA

Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu.

Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu.

JEJÍ ŽIVOT V OČÍCH PANENKY

Potížista, cynik a misogyn Marc je po vážné nehodě přidělen k mravnostní policii. Při vyšetřování jednoho případu potkává jemnou dívku Barbaru. Barbara se stará o slepou matku, svůj život zasvětila péči o nerudnou, zahořklou ženu, která jí oplácí jen výčitkami a nadávkami. Jedinou útěchou je jí její sbírka panenek. Už brzy si bude moct jít koupit vysněný nový kousek, překrásnou panenku jménem Sweet Doriane.

Marca vyvádí Barbařin bezelstný pohled z míry. Její křehkost ho dojímá a zasáhne natolik, že je znovu ochoten uvěřit v budoucnost.

Zároveň je však přesvědčen, že Barbara je chybějícím kousíčkem skládačky, figurkou, kterou musí manipulovat, aby odhalil psychopata, jemuž je na stopě.

Ale co když se mýlí?

DÍTĚ APOKALYPSY

Poněkud dezorientovaná Lucie asistuje při pátrání po zmizelé dospívající dívce. Vyšetřování vede záhadná osoba přezdívaná Hyena a Lucie je po watsonovském způsobu neustále fascinována a často také frustrována efektivitou a někdy až přílišnou přímočarostí, s jakou její kolegyně k případu přistupuje. Vyprávění v první osobě střídají kapitoly v er-formě pojednávající o dalších postavách: o pohřešované puberťačce Valentině, která „spala s každým, kdo se namanul – v domnění, že v posteli se člověk praxí zdokonaluje, stejně jako když cvičí na piáno“; o jejím otci spisovateli, který si napsal své vlastní heslo na Wikipedii; její krásné matce Vanesse, která vždy šla za svým cílem; nebo o „parádním“ arabském bratranci Jásinovi. Vyšetřovatelky se vydají do Barcelony, zažijí zvláštní věci a setkají se s řadou roztodivných žen. V okamžiku, kdy už mají řešení na dosah, se však zápletka začne ubírat zcela nečekaným směrem.

POCHOUTKA

Pierre je největší kulinářský kritik na světě, papež gastronomie, král velkolepých hodokvasů. Zítra zemře. Ví to a není mu pomoci. Na prahu smrti hledá chuť, která mu vězí hluboko v srdci, chuť pocházející z dob jeho dětství nebo dospívání, jakési osobité a úžasné jídlo, které - jak tuší - má mnohem větší cenu než všechny gurmánské hostiny, jichž se kdy účastnil. Proto vzpomíná.

Tiše, občas ale i zběsile proplouvá cestami své chuťové paměti, noří se do hrnců svého dětství, kráčí po plážích a zahradách, prochází pláněmi vůní, aromat a esencí, znovu v představách okouší různé druhy zvěřiny, masa, ryb i prvních alkoholů svého života... Vzpomíná - a nenachází. Stále ještě ne.

POSLEDNÍ PÍSEŇ Z ISFAHÁNU

Šáh padl a Islámská republika zakázala ženám zpívat na veřejnosti. Roxana, známá popová zpěvačka, musela z Íránu uprchnout. Přesto se však ještě jednou po letech vrací do rodného města Isfahánu, aby tam potají uspořádala svůj poslední koncert. Její mrtvola je nalezena v opuštěném divadle, na místě činu leží hedvábné tulipány, symbol mučedníků revoluce. O čtyřiadvacet hodin později je zabita jiná isfahánská zpěvačka a vedle mrtvého těla se opět objeví kytice květů.

Mona, liberální porodní asistentka a Roxanina přítelkyně z dětství, si začne klást otázky. Kdo mohl chtít tyto ženy umlčet? A nemohly by vraždy, které připomínají práci sériového vraha, být ve skutečnosti zástěrkou politických zločinů?

V tu chvíli přichází na scénu Narek, mladý novinář, který vyrostl ve Francii, ale pochází z Íránu. Využije svého dvojího občanství a přijede podat svědectví o zemi rozbouřené po nedávných zmanipulovaných prezidentských volbách. Úředník z íránského Ministerstva pro kulturu a islámskou osvětu ho však raději vysílá do Isfahánu, aby psal o případu zavražděných zpěvaček. Narekovi je jasné, že ho chce pouze vystrnadit z hlavního města otřásaného demonstracemi proti prezidentu Ahmadínežádovi, ale může snad odmítnout? Když se však ponoří do vyšetřování případu takzvaného tulipánového vraha, začne odhalovat nečekaně temný příběh.

ŽIVOT PO DÁEŠI

Léa se chystá spáchat ve Francii atentát na synagogu. Inès se už třikrát pokoušela připojit k islámským bojovníkům v Sýrii. Hanane se ze Sýrie podařilo uprchnout. Alí a Auda chtěli i s miminkem odejít do “svaté země“. Charlotta má konečně pocit, že ji její noví “bratři a sestry“ milují jako nikdo jiný na světě. Aida byla hrdá na svého manžela, který se měl stát mučedníkem. Brian by nejraději zničil všechny, kdo smýšlejí jinak než on. A také Nadia, která se svým týmem hledá cesty, jak jim pomoci. 

Život po Dáeši je velice poutavý, emotivní a ze skutečných zážitků autorky vycházející příběh o dětech a mladých lidech ze západní Evropy, kteří byli naverbováni agenty radikálních islámských hnutí a konvertovali k islámu. Události, na nichž jsou příběhy založeny, jsou přitom velmi čerstvé a reflektují zcela nedávnou minulost posledních několika málo let – zejména od vypuknutí konfliktu v Sýrii. 

Dounia Bouzarová je přední francouzskou odbornicí na problematiku radikálního islamismu a již řadu let se podílí na boji proti islámským radikálním hnutí a snaží se pomáhat jejich obětem. V posledních letech vede speciální tým, který se zaměřuje zejména na práci s mladistvými obětmi islamistů na francouzském území. Žije pod neustálou policejní ochranou.

Please reload

bottom of page